Výletní Areál Pěnčín

VÝROBA SKLA

Nejstarší nálezy skleněných nádob jsou přibližně 5000 let staré a pocházejí ze středomořské oblasti. Ze stejné doby je i nejstarší perla ze skla, která byla nalezena v Thébách v Egyptě. V našich zemích bylo sklo známo již v prehistorické době bronzové a to na jižní Moravě a na západním Slovensku.

Stěhování národů znamenalo v pozdějších dobách v Evropě silné narušení sklářské výroby. V našich zemích se proto objevují první historické zprávy až ve 12. století. Pro rozvoj výroby skla ve střední Evropě bylo rozhodující bohatství lesů (dřevo - zvláště bukové, používalo se jako zdroj energetický, jako surovina na výrobu drasla, jako materiál pro stavbu nářadí), takže počínaje 14. stoletím dochází zde k zakládání hutí. Z této doby pocházejí místní názvy jako: Sklenářova Lhota, Sklenařice, Sklenné a Skelné Teplice. Nejstarší historické zprávy o skle v oblasti Jizerských hor doložené archeologickým průzkumem jsou datovány z první poloviny 14. století. V 15. a 16. století hutí přibývá a rozšiřuje se výroba užitkového zboží - sklenic, pohárů, lahví, ozdob. Sklářská hutní výroba již v tomto období má některé rysy pozdější kapitalistické manufaktury spočívající v dělbě práce, jak o tom svědčí názvy profesí: huťmistr, písař, taviči, topiči, atd.

Sklářské rodiny přecházely z jedné pohraniční oblasti do druhé a zvláště v polovině 16. století dochází k přílivu sklářů do severních Čech. Výroba skla se stala zdrojem bohatých příjmů pro feudály, kteří při pronájmu půdy udělovali sklářům privilegia, ale stanovili i řadu omezení.

Postupem doby se zlepšovala jakost domácích skel, až posléze přidáním vápence do sklářského kmene se vytvořilo sklo známé jako český křišťál. Do této doby spadají počátky rozsáhlejší výroby drobného skleněného zboží a ozdob, které nastupují cestu do světa společně s českým křišťálovým sklem. Drobné skleněné zboží se vyrábělo při hutích již dříve a k jeho zpracování se využívalo hlavně zimního období. Byly při tom napodobovány benátské perly. Zákazníkům se dodávaly zprvu výrobky surové, později broušené a to i za hranice země do Saska a Hamburku.

BROUŠENÍ KAMENŮ

Již v dobách Karla IV. se těžily na Turnovsku polodrahokamy, které byly broušeny a leštěny a používány pro různé účely. Turnovské kamenářství má tedy neméně tak bohatou tradici jako výroba skla v hutích v Jizerských horách. Polodrahokamy byly nalézány v okolí Kozákova, na Ještědsku a na Jizerské louce. S hledáním tohoto vzácného materiálu se společně vyvíjí i zpracovatelské řemeslo, které postupem doby poznává pokrokovější techniky zušlechťování kamenů broušením a leštěním. Na jedné straně počíná zušlechtěný kámen převyšovat hodnotu kovu ve šperku (čemuž napomáhá v 17. století vynález dvoukrátového a tříkrátového briliantového výbrusu a šlechtic či bohatý měšťan nalézají ve šperku a drahokamu způsob uložení svého majetku, který se stává přenosným a lépe uchovatelným, než jejich zemědělské statky) na druhé straně se stávají nové kameny cenově nepřístupné. Širší, méně zámožné vrstvy, přijímají proto náhradou imitované kameny, které poprvé uvádějí na trh počátkem 16. století Benátčané. V této skutečnosti je možno spatřovat základy pro pozdější průmyslovou výrobu bižuterních ozdob v dnešním pojetí, kdy se výrobce nesnaží vytvářet konkurenci pravým šperkům, ale podchycuje zájem širšího okruhu spotřebitelů o cenově dostupnější módní ozdobu.

Benátčané svou vysokou produkcí imitovaných kamenů z kompozičního skla ohrozili i původní kamenořezačské řemeslo. Turnovští jsou přinuceni čelit tomuto nebezpečí stejnou zbraní. Roku 1711 se bratřím Fischerům podaří v Turnově po pěti letech pobytu v samotných Benátkách a po mnoha vlastních pokusech utavit první kompozici barevného skla. Tím byl položen základ budoucímu proslulému oboru českého sklářství.

Skleněné kameny byly nejdříve vybrušovány z kousků, které vznikly rozbitím utaveného skla, později byly dělány odlitky v hliněných formičkách a způsob mačkání výlisků ze skleněných tyčí v železných formách zasazených do kleští je používán až ve druhé polovině 18. století. Takto mačkané kameny byly broušeny ručně, každý jednotlivý kus zvlášť až do konce 19. století. V Turnově se tak vytvořila tři odvětví výroby: skláři, mačkáři a brusiči.

V sousedství oblasti s tradiční sklářskou výrobou v Jizerských horách se tak objevuje nový způsob sklářské práce turnovské, přičemž oba způsoby výroby na sebe působí četnými vzájemnými podněty k prospěchu výrobního pokroku jak v oblasti jablonecké, tak i turnovské.

V době, kdy zásluhou nového oboru výroby začíná v Turnově sklářství prospívat, prodělává sklářská výroba v Jizerských horách v polovině 18. století období krize způsobené rakousko-pruskými válkami, rostoucí hospodářskou soutěží s výrobní oblastí novoborskou a šenovskou a nikoliv na posledním místě zastaralými výrobními způsoby. Zakladatelské rodiny rezignují, nejsou způsobilé přizpůsobit se novým poměrům a postupně opouštějí své hutě. V této době vstupuje na hospodářské kolbiště v oblasti jizerské sklářské výroby rodina Riedlů. Dochází k velkému rozvoji výroby plochého i dutého skla, je zaváděna výroba broušených ověsů pro lustry a drobných předmětů ze skla.

Důležitým výrobním artiklem se staly na konci 18. století flakony rozmanitým způsobem dekorované, takže při výrobě jsou zaměstnáni i obyvatelé v okolí sklářské hutě. Prvním masovým artiklem jabloneckého zboží se tak stal výrobek, který úzce souvisí s tradicí výroby dutého skla.

PASÍŘSKÉ ŘEMESLO

S rozvojem výroby drobného skla na Riedlových hutích v Jizerských horách i imitovaných skleněných kamenů na Turnovsku je úzce spjat i rozvoj některých řemesel, které mají původně pomocnou funkci - jako výroba pouzder a obalů, řemeslo formařské, které zajišťuje výrobu potřebných nástrojů - zvláště pak řemeslo pasířské, z něhož se postupem doby vyvíjí zcela samostatný obor bižuterní výroby.

Pasířství jako pracovní obor, který provádí na výrobku spojení dvou zcela odlišných materiálů - skla a kovu - se počalo objevovat při zahájení výroby broušených lustrových ověsů a uplatnilo se i při masové výrobě flakonů a jiných drobných skleněných předmětů. Již ke konci 18. století se zavěšují broušené lustrové ověsy na kovový řetízek a navlékají na kovová ouška. Kombinace skla a kovu se vyskytovala u náušnic vyráběných v kovovém závěsu a u knoflíků s kovovým spodkem. Měl-li kov původně jen doplňkovou funkci, stává se pasířství postupně řemeslem, které samo dalo vznik řadě nových výrobních odvětví, u nichž je užití kovu prvořadé a naopak skleněné perle nebo kámen se stávají jeho doplňkem.

Přibližně od konce 18. století trvá specializace mezi turnovskou a jabloneckou oblastí. V 19. století ustává v Turnově tavení kompozičního skla a v důsledku toho dochází k odchodu jak pasířů do jablonecké oblasti, tak i mačkářů kamenů na Jablonecko, do Světlé, na Hodkovicko i na Kamenicko-Šenovsko. Mačkáři kamenů se orientují na jiné drobné skleněné předměty, jejichž výroba je technicky příbuzná, jako knoflíky, přívěsky, atd. Na vodních tocích vznikají brusírny, v nichž se zušlechťuje "krátké zboží" ze skla. Skončení napoleonských válek a dočasné vyřazení francouzské konkurence dává velké možnosti novému podnikání na zahraničních trzích.

Jablonecké pasířství pracovalo řadu let za primitivních technických podmínek a bylo překonáváno technicky dokonalejšími a umělecky působivějšími výrobky francouzskými či benátskými. Základní nástroje - nůžky, kladivo, kleště, pilník, vrták, kterými se tvaroval mosazný plech - jsou teprve po delším odstupu nahrazovány raznicemi a lisy, právě tak jako použití plynu a gasolinu při spájení předchází louč, do jejíhož plamene foukal pasíř skleněnou rourkou. Moření, zlacení a stříbření bylo spíše alchymií než technologickým postupem. Příchod několika pasířů z Obersteinu v Porýní na začátku 19. století přinesl technické zdokonalení výroby i motivační obohacení. Již v této době se soutěžilo s vyspělou konkurencí francouzskou, rakouskou a německou. Prvními z pasířských jabloneckých artiklů byly brože, kloboukové jehlice a mimo jiné také kování na dýmky. Ve vývoji skleněné i kovové bižuterie bylo 19. století obdobím, kdy se rozvíjela pracovní technika, dělba práce a cechovní zařízení bylo nahrazováno moderním průmyslovým podnikáním.

VÝVOJ BIŽUTERNÍ VÝROBY V 18. A 19. STOLETÍ   (1789-1870)

Pro vývoj bižuterního průmyslu v severočeské oblast jsou směrodatné v této době tyto ekonomické faktory:

• od konce 18. století se projevuje celkový pokles vývozu českého skla na zahraniční trhy a to z důvodů podstatného zlepšení jakosti konkurenčních výrobků
• čeští skláři sice chrání svůj monopol výroby křišťálového skla, avšak v roce 1730 začíná být v Benátkách vyráběno sklo po českém způsobu
• v obchodu a ve výrobě se projevují vlivy válek
• francouzská revoluce

Z těchto příčin dochází k zabavování velkého množství zásilek, k zákazu vandrování sklářských tovaryšů, k ustrnutí výroby. Dochází ke zvyšování cen surovin a dřeva, což má za následek zvyšování cen skla. Snižují se mzdy i zisky, dochází k přelivu kapitálu do jiných odvětví. Tato krize byla prohlubována nevhodným dopravním spojením jizerské oblasti, kterým byly zdražovány výrobky o větším objemu a váze. To má také vliv na orientaci na vhodnější drobné výrobky ze skla.

Charakter práce v hutích, které pracují pro tato nová odvětví, zůstává zatím na úrovni manufaktury. Tyto hutní prvovýroby pracují již v rozsáhlém barevném sortimentu a můžeme rozlišovat jejich dva hlavní typy:

• velké hutě, které vyrábějí sklo tvrdší duté a tyčové
• menší kompoziční hutě vyrábějící měkčí sklo s větším obsahem olova, které se vyznačuje vyšším lomem paprsků i barev

Z drobné řemeslné výroby, která pracuje pro rozšiřující se trh, se vyvíjí decentralizovaná manufaktura založená na dělbě práce. Přichází řada technických zdokonalení a objevů, která umožňuje zlevnění drobného skleněného zboží a rozšiřuje se okruh odběratelů. Jedním z nejdůležitějších je mačkání skla, s nímž souvisí nová přidružená řemesla jako rytci, formaři, atd. Druhovýroba se stala složitým kooperujícím aparátem postupně doplňovaným i výrobou kartonáže a jinými pomocnými provozy.

Začátkem 19. století je v tomto novém odvětví výroby jabloneckého zboží zaměstnáno na Jablonecku a Železnobrodsku již 10000 lidí. Problematika jednotlivých druhů zboží se podle současného komoditního členění vyvíjela takto:

Perle a perličky:

Zmíňky o pražských bůstkařích ve 14. století, zprávy o výrobě pateříků v jižních Čechách ke konci 16. století, korespondence o možnostech obchodu s Indií ze začátku 18. století týkající se skla a korálů, jsou nejstaršími zprávami o této výrobě v Čechách. Zabavená zásilka "šmelce" na Labi v roce 1732 dokazuje dřívější existenci této výroby. Podle historických údajů jsou nejstaršími druhy vyráběnými na Jablonecku perle vinuté a sekané. S největší pravděpodobností jsou vinuté perle objevem benátských sklářů, odkud byla tato technika výroby přenesena českými skláři do naší oblasti.

Sekané perle jsou na Jablonecku vyráběny již koncem 18. století, zhotovují se ze skleněných stéblin, které se sekají, zbavují se ostrých hran tavením a brousí se. Do obchodu se dostávají pod názvem "šmelc", eventuelně podle počtu brousících postupů dvoukrátky, tříkrátky. Zboží schopné konkurence s benátským (rocailles) se podařilo zavést až roku 1860.

Proces mačkání skla jako základ výroby mačkaných perlí byl znám v Čechách již začátkem 18. století. K jeho širšímu uplatnění došlo teprve po objevu výroby skelné kompozice bratry Fischery roku 1711. Původní hliněné formy byly nahrazeny kovovými. Na Jablonecku dochází k velkému rozvoji této výroby ve dvacátých letech 19. století.

Duté perle foukané byly na Jablonecku vyráběny a dekorovány přibližně ve stejné době. Broušení perel se provádělo jednak ve větších brusírnách o několika brousících složeních, jednak po domácku na brusech otáčených ručně nebo šlapáním.

Skleněná bižuterie:

Navazuje jako další zpracovatelské odvětví na silně se rozvíjející výrobu perliček. Vyrábějí se nejrůznější kombinace ozdob - náhrdelníky, náramky, stínítka k lustrům, podložky, kabelky, atd. Od padesátých let 18. století se skleněné ozdoby vyvážejí na veletrhy po celé Evropě. Roku 1829 se jablonečtí vývozci zúčastnili s tímto zbožím výstavy průmyslové výroby Čech ve Vídni a to s poměrně rozsáhlým sortimentem, jak o tom svědčí popis exponátů.

Skleněné knoflíky a vánoční ozdoby:

Na Jablonecku byly nejdříve vyráběny lampové knoflíky, později mačkané. Toto odvětví, jehož zakladatel není znám, se rychle rozvíjelo. Bylo zdrojem obživy několika tisíc lidí. Velký rozvoj výroby módních knoflíků nastává v šedesátých letech, což se projevuje v rozhodujícím podílu těchto výrobků na vývozu jabloneckého zboží ve druhé polovině 19. století.

O vánočních ozdobách nejsou na počátku 19. století zmíňky. Existence výroby dutých perlí však nasvědčuje tomu, že podobné druhy ozdob mohly býti vyráběny.

Skleněné kameny:

Tento druh patří mezi nejstarší výrobky Jablonecka. Původ této výroby na Turnovsku je datován rokem 1711. V průběhu 18. století prošlo toto odvětví několika krizemi. Zřízení kompoziční hutě v Jablonci roku 1750 svědčí o rozšíření výroby skleněných kamenů v této oblasti, která zahrnuje také Rychnov a Rádlo, kde se soustřeďuje největší počet brusičů. V roce 1836 pracuje v Jablonci již 9 kompozičních hutí z celkového počtu 16. Odbyt skleněných kamenů směřuje hlavně do Německa, Ruska, Francie, Anglie, Ameriky a Orientu a rozlišují se již jednotlivé kvality: cínové kameny (podle cínových brusných kotoučků), ohněm leštěné, atd. V padesátých letech dochází k velkému rozvoji výroby mačkaných kamenů určených hlavně k nášivkám, avšak vývoz tohoto zboží podléhal vždy značným výkyvům módním i cenovým. Toto odvětví má však kromě velkého významu pro přímý vývoz také další důležitou funkci: stává se základem pro rozvoj pasířské výroby.

Kovová bižuterie:

Je označována také jako pasířská práce, jak se původně označovala výroba středověkých ozdobných pásů se zasazenými kozákovskými polodrahokamy a později výroba veškerých šatových ozdob z kovu, případně se zasazenými skleněnými kameny. Od roku 1766 bylo pasířské zboží vyráběno z kotlíků zhotovovaných ručním razníkem na dřevěné podložce. Kromě šatových ozdob se vyrábějí také hřebeny, přezky, kovové knoflíky, kování na dýmky a jiné drobné kovové zboží. Rozvoj pasířské výroby je však podmíněn zvýšením technické úrovně. Od osmdesátých let 18. století se provádí moření kovů, dále stříbření studenou cestou a leštění. Zvýšení úrovně výroby prospívá roku 1820 příchod několika pasířů z německého Obersteinu. Na Výstavě průmyslové výroby Čech roku 1829 ve Vídni sice není žádné pasířské zboží zastoupeno, soupis exponátů na této výstavě svědčí o převaze skleněného zboží nad kovovým. V roce 1842 jen pouze v Jablonci pracuje 53 pasířů, kteří vyrábějí nepravé šperky z kompozičních kamenů. O rostoucím významu tohoto odvětví výroby v průběhu 19. století není žádného sporu.

Vývoj dvou předních obcí v této oblasti probíhal takto:

V první polovině 19. století nepřesahoval JABLONEC svým významem a rozsahem ostatní střediska obchodu se sklem. Podle záznamů bylo na celém maloskalském panství na počátku 19. století 12.000 obyvatel. Jablonec měl v roce 1802 pouze 1.976 obyvatel, roku 1808 byl povýšen na tržiště a městem se stává až v roce 1866. Prudký rozmach prodělává Jablonec až po rakousko-pruských válkách, kdy se počet jeho obyvatel během třiceti let, z původních 6.752 v roce 1869, ztrojnásobil. Podílí se pak na vývozu drobného skleněného zboží v celé oblasti přibližně 60%. Velikým nedostakem byly špatné komunikace i založení vlastní jablonecké pošty až v roce 1892 (telegraf od roku 1862). Vybudované železniční spojení Praha - Liberec a zcela míjející Jablonec svědčí o neporozumění úředních míst pro hospodářský význam jablonecké oblasti, která přes všechny tyto překážky má ve druhé polovině 19. století kontakt s velkou částí světa a odvádí rakouskému mocnářství na daních více než celé dalmátské království. Nejdůležitějším výrobním zbožím byly broušené perle, které byly faktickým monopolem Jablonce. Již tehdy se dodávaly po svazcích o 1200 kusech. Za dob obchodu s otroky na guinejském pobřeží bylo možno za jeden svazek perlí v tržní ceně 1 dolaru získat výměnou otroka.

Důležitým obchodním střediskem byla i ZÁSADA. Blízkost hutí umožnila brzy rozšíření domácké výroby a již v 18. století vyjíždějí odtud celé karavany vozů se zbožím na veletrhy. Rodinné kroniky jsou dokladem toho, že evropské trhy byly zpracovávány desítkami lidí z této české oblasti výroby jabloneckého zboží. Významný podíl českých obchodníků se skleněným zbožím přiznávají i autoři, kteří se jinak všemožně snaží dokázat německý původ Jablonce i výroby jabloneckého zboží. Převážná část obchodu se skleněným zbožím byla tak v rukou českých obchodníků, kteří přes léto cestovali po trzích a na zimu se vraceli domů připravovat nové zásilky. V Zásadě se téměř po celé 19. století zachoval starý zvyk slavení "rozchodnice". Jedná se o způsob loučení před odjezdem do ciziny. V Zásadě však nevznikaly obchodní podniky takového rozsahu jako v Jablonci. Důležitým činitelem rozvoje výroby v této krajině bylo zajisté i zemědělství, které zde má příznivější podmínky než vlastní oblast Jizerských hor. Koncem 19. století, kdy rozhodující část obchodu ovládají již jablonecké exportní domy, dochází i zde k relativnímu přelidnění a jsou sem zadávány objednávky pro export, které nemohou levněji zpracovat domáčtí výrobci v nejbližším okolí Jablonce.

Vývoz jabloneckých skleněných výrobků, kompozičních kamenů a perel stoupá. V roce 1792 bylo vyvezeno za 45.000 zl. konvenční měny, v letech 1831-40 průměrně ročně za 663.000 zl. konvenční měny, v roce 1849 za 916.000 zl. konvenční měny, v roce 1856 včetně pasířských výrobků za 2.490.000 zl. konvenční měny. Počet mačkářů, výrobců vinutých perel a pasířů je několikanásobný. Rovněž exportních domů přibývá. Podíl jabloneckých výrobků (perliček, kamenů), na celkových vývozech skla stoupá z 3-4% v roce 1792 na 13% v roce 1850. Celková výroba skla v jablonecké oblasti včetně krystalerie a lustrových ověsů představuje pak téměř již 1/3 české sklářské produkce.

Z hlediska rozvoje výrobních sil zůstává sklářství a s ním související jablonecká výroba drobného skleněného a kovového zboží do šedesátých let 19. století na úrovni manufaktury - v prvovýrobě centralizované, v druhovýrobě rozptýlené. K novému období vývoje v severočeském sklářství je dán podnět novými možnostmi energetických zdrojů - zavedením uhlí jako paliva a regenerativního topení plynem. Končí pronikání hutí do pohraničních lesů a vysokých poloh s nevhodnými dopravními cestami. Hutě se vracejí zpět do údolí řek a blízkosti železnic. V druhovýrobě je přechod na průmyslovou formu složitějším procesem, bezprostředně však produkci i vývozu prospívají technická zdokonalení jako:

• objevy nových druhů skel
• zdokonalená technologie zušlechťování
• mačkání skla do kovových forem
• využívání vodní síly při broušení drobného zboží
• uplatnění nové pasířské techniky ve výrobě lustrů a bižuterie
• zlepšení povrchového zušlechtění kovů

VÝVOJ BIŽUTERNÍ VÝROBY OD KONCE 19. STOLETÍ DO I. SVĚTOVÉ VÁLKY   (1870-1917)

Ve druhé polovině 19. století dochází k důležitým změnám v ekonomické základně jablonecké výroby, jakou je používání nerostného uhlí, zavedení regenerativního topení plynem v hutích, vybudování plynárny (1872) a elektrárny (1891) v Jablonci, na úseku dopravy dokončení železničních spojů k hlavní trati na Liberec a konečně roku 1904 spojení elektrickou dráhou mezi Janovem a Rychnovem. Pro výrobu drobného skleněného zboží, v němž podíl surovin tvoří menší část hodnoty výrobku, jsou však rozhodující rezervy kvalifikovaných pracovních sil, takže otázky zásobování surovinami (uhlí, písek, vápenec) neměly vliv na dosavadní rozmístění průmyslu.

Na Jablonecku působí v sedmdesátých letech 19. století 9 hutí specializovaných na výrobu suroviny pro drobné skleněné zboží a ozdoby a mimoto zde existuje 67 kompozičních hutí. Nároky na hutní výrobu stoupají nejenom co do kvantity, ale i kvality a barevných odstínů skla. Je objeveno také tajemství speciálního skla - avanturinu, na něž měly doposud monopol Benátky. V druhovýrobě dochází sice k neustálému zvyšování počtu domáckých výrobců, na druhé straně však pokračuje koncentrace výroby do určitých středisek. Příznačným je pro toto období budování mačkáren, které byly zřizovány na jižních svazích Jizerských hor a v celé oblasti Černostudničního hřebene, vždy v určité vzdálenosti od bydliště pro nebezpečí, které znamená otevřený oheň. V mačkání mají základ rozsáhlé skupiny zboží jako knoflíky, mačkané perle a kameny. Z celkového tehdejšího počtu 9 okresů v oblasti se soustřeďuje v jabloneckém okrese v roce 1897 celých 90% z počtu všech podniků, které se zabývají zušlechťováním skla a výrobou jabloneckého zboží. Z celkového počtu obyvatel Jablonecka v produktivním věku působí při výrobě sledovaného druhu zboží v této době asi 40%.

Ve všech komoditách dochází k významným technologickým zdokonalením, která umožňují rozvoj výroby:

Perle a perličky:

V roce 1887 se začínají vyrábět tzv. benátské perle (rocailles). Na rozdíl od kulatých perlí benátských byly v obchodě známy také české perle "šmelc" sekané ze šestihranných stéblin. Také jejich výroba se dále zdokonalovala a jsou již od poloviny 18. století osvědčeným vývozním artiklem, hlavně pro průmysl nášivek. Jako tříkrátky jsou označovány perle podle počtu obroušených hran surových kuliček. V roce 1894 nahrazují tento artikl dvoukrátky, které byly obrušovány jednodušším způsobem. V této době dochází ve Francii k zavedení způsobu výroby perlí ze skloporcelánové masy (frity) formováním a vypalováním v peci. Tato výroba je ihned zaváděna také v Jablonci. Těmito výrobky jako lacinějšími jsou nahrazovány perle mačkané, které byly původně jedním z nejdůležitějších artiklů pro vývoz do Orientu. Oddělováním perliček ze skleněných trubiček jsou vyráběny perle duté, zušlechťované stříbřením a zlacením. Produktivita výroby tohoto artiklu se zvyšuje foukáním do mnohonásobných forem.

Skleněná bižuterie:

V této komoditě byly zpracovávány ponejvíce perle jednak na náhrdelníky a jejich větší velikosti na košíky, draperie a ozdoby. Důležitým a slavným oborem se stala výroba banglí (sleněných kroužků - náramků), které měly masový odbyt v Africe, Indii i Číně. Jejich dražší druhy byly broušeny, malovány, zdobeny kameny, atd.

Skleněné knoflíky:

Tento druh výrobků vstoupil do módy od šedesátých let 19. století. Jejich sortiment dosahoval počtu několika tisíc artiklů. Od jednoduchých mačkaných až k broušeným a bohatě dekorovaným vzorům, jakož i knoflíkům vinutým. Rovněž mačkání se neustále zdokonaluje používáním lépe vybavených leštěných forem, stříháním okrajů (broku) a jejich obrušováním (sejmováním), čímž se zvýšila kvalita zboží.

Skleněné kameny:

Výroba skleněných kamenů byla vzhledem k velkým nárokům na přesnost broušených ploch dlouho doménou rukodělné práce. První patent na strojní broušení kamenů v Čechách byl podán v roce 1891 Danielem Swarovskim a jejich výroba zavedena v letech 1905-8. Pro zvýšení efektů začala se pokrývat spodní strana kamene stříbrnou zrcadlovou vrstvou, tzv. simili. Swarovski zakládá s finanční pomocí francouzského zákazníka výrobu nejdříve v Janově Dole a později odchází do Wattensu v Tyrolích, kde našel příznivé podmínky a kde vybudoval moderní brusírenský podnik.

Kovová bižuterie:

Kovová bižuterie se stala v 19. století největším oborem jablonecké výroby. Její podíl na vývozech přesahoval od roku 1890 50%. Základní zpracování kovů se provádí na stroji a lisovny (estamperie) jsou již továrními podniky s moderním strojovým vybavením. Rytecká práce je však z převážné části prováděna po domácku. Výrobě prospívá již zmíněné založení elektrárny v Jablonci roku 1891, založení plynárny přineslo zdokonalení techniky spájení, pokroku bylo dosaženo v technologii galvanizace, při používání barev a smaltu, při leštění a při fastování kamenů. Některá místa se přitom specializovala na výrobu ozdob pro určité trhy, například Kokonín na prsteny a africké náušnice.

Kovová bižuterie byla často přisuzována výlučně německému obylatelstvu v jablonecké oblasti. Poněmčená česká jména významnějších výrobců (Brditschka, Woperschalek, Swarovski) jsou však jedním z příkladů postupu germanizace v tomto kraji, kde i podle rakouských pramenů z počátku 19. století sídlilo obyvatelstvo: "většinou slovanského kmene". Pro styk se světovým trhem měly německé firmy před českými celou řadu předností, protože přes Německo šla v devadesátých letech téměř polovina vývozu, což se přímo projevovalo v obchodním aparátě a nepřímo i ve výrobě na Jablonecku.

Kromě celého exportního průmyslu se soustřeďoval také potřebný kooperující průmysl, výroba obalů a adjustáže, rytci, nástrojaři, zámečníci apod. Výroba jabloneckého zboží je koncem minulého století charakterizována jako decentralizovaná velkovýroba, u které jsou položeny základy pro mechanizaci a vytvořeny potřebné kooperační vztahy od prvovýroby až po vývozní domy a speditéry a tvoří tak samostatný hospodářský organismus.

VÝVOJ BIŽUTERNÍ VÝROBY ZA PRVNÍ REPUBLIKY   (1918-1938)

Jablonecká výroba byla již před 1. světovou válkou orientována z 90% na zahraniční trhy, takže rozpad rakousko-uherské monarchie - v jiných tradičních odvětvích severočeského průmyslu velmi citelný - se ve výrobě jabloneckého zboží nijak znatelně neprojevil. Tato výroba zůstala i nadále decentralizovanou velkovýrobou s neúplnou strojovou základnou a převažujícím podílem domácké práce. Přes silné prvky manufakturní výroby postupuje koncentrace kapitálu, zvyšuje se průměrný počet zaměstnanců v podnicích a postupuje diferenciace výrobců. Svou vlastní cestu na zahraniční trhy se snaží v této době nalézti druhé centrum jablonecké výrobní oblasti - ŽELEZNÝ BROD - specializací své sklářské výroby (skleněné figurky).

Podle jednotlivých komodit se vyvíjí situace takto:

Perle a perličky:

Technologie výroby tohoto druhu zboží prakticky nedoznává změny a také organizační struktura druhovýroby se nemění. Hutě dodávají jednak hotové perličky, jednak surovinu (trubičky a tyčové sklo) pro výrobu perel. Prostředníky dalšího zpracování, zušlechtění a návleku perel jsou faktoři. V poválečných letech bylo dosaženo rekordního obratu, který nebyl později opakován a souvisel s oblibou šatových ozdob a doplňků z rocailles v módních centrech. Československá výroba soutěží v této komoditě úspěšně s italskou konkurencí.

Skleněná bižuterie:

V nejdůležitějších fázích druhovýrobního procesu nedochází k podstatným změnám. Návlek a montáže se provádějí po domácku. Nedaří se zavést mechanizaci mačkání a zlepšují se pouze mačkací kleště. Největší koncentrace výroby v oboru skleněné bižuterie je dosaženo u voskovaných perel, při jejich výrobě se zdokonaluje proces máčení v roztoku rybího stříbra.

Dochází k odklonu od skleněné bižuterie ve prospěch bižuterie kovové. Vedle módních vlivů je třeba hledat příčinu v silné činnosti konkurence, zvláště japonské, která se orientovala především na výrobu nevyžadující rozsáhlejších investic a umožňující naopak využívání laciné rukodělné práce. Typickým příkladem je úpadek domácí výroby skleněných kroužků (banglí).

Skleněné knoflíky:

Tento druh zboží čelí poměrně nejlépe konjunkturním výkyvům. Obtížnost výroby knoflíků a náročnější příprava forem znamenají pro konkurenci větší překážky při zavádění vlastní výroby než u bižuterie skleněné.

Vánoční ozdoby:

K výraznějšímu rozvoji výroby skleněných vánočních ozdob na Jablonecku a v okolí Dvora Králové dochází až v letech krize, která způsobila úpadek vývozu na důležitých trzích. Technologické základy této výroby byly položeny již v minulém století.

Skleněné kameny:

Výrobu skleněných kamenů je třeba v tomto období posuzovat v souvislosti s rozvojem výroby kovové bižuterie, která vyžaduje zavedení strojového broušení kamenů v mnohem širší míře. I když strojní broušení kamenů bylo prováděno již před 1. světovou válkou, probíhá až do období krize ostrá soutěž mezi strojním a ručním broušením. V zájmu ochrany domácké rukodělné výroby bylo na oficiálních hospodářských místech uvažováno o omezení strojové výroby tvarových kamenů. Zvítězil však zájem zachovat českému zboží na zahraničních trzích schopnost konkurence proti zboží rakouskému a francouzskému. V letech bezprostředně před 2. světovou válkou reprezentuje již strojní výroba skleněných kamenů nejvíce mechanizované výrobní celky v celém oboru jabloneckého zboží.

Kovová bižuterie:

Výroba kovové bižuterie doznává rychlejšího technického rozvoje než výroba skleněné bižuterie. Technická zdokonalení umožňují výhodnější ceny. Základem tohoto odvětví výroby bylo zpracování slitin barevných kovů, umělých hmot a různých doplňkových materiálů (celuloidu, galalitu, papíru, dřeva). Nejvíce centralizovanou částí výroby kovové bižuterie byly lisovny a galvanizovny. Pasířské zpracování, tzv. černá práce a montáž výrobků, zůstalo z velké části vyhrazeno domácké práci. Dochází však i k mechanizaci všech operací, které se pravidelně opakují (výroba klipsů, pérových kroužků, automatových prstenů).

Pro jabloneckou výrobu již tehdy bylo příznačné velké množství malých provozoven a dílen domáckých dělníků, které na sebe navzájem navazují, závisejí na sobě z důvodů kooperace a vytvářejí tak jedinou rozsáhlou decentralizovanou velkovýrobu ovládanou obchodním kapitálem. Mechanizačními prostředky jsou z tohoto komplexu vybaveny pouze sklářské hutě, lisovny kovové bižuterie a brusírny kamenů. Na rozdíl od prvovýroby, která má poměrně stálý odbyt a závisí pouze na celkovém stavu hospodářství, podléhá druhovýroba značným sezónním a módním výkyvům, nehledě na složitý vývoj zahraničních trhů z hlediska obchodní politiky. Růstu větších podniků v tomto oboru přechodně zabránila světová hospodářská krize třicátých let. V době krize však vykazuje vývoz jabloneckého zboží relativně lepší výsledky než jiné obory československé výroby, k čemuž můžeme nalézt vysvětlení v udržení monopolního či alespoň silného postavení na zahraničních trzích a ve značné přizpůsobivosti zvláště domácké výroby průběhu módního trendu a činnosti konkurence. Podíl jablonecké výroby na světové spotřebě bižuterie v letech před 2. světovou válkou však přesto klesá.

Počet osob zapojených přímo či nepřímo na jablonecké výrobě je možno odhadovat na 100.000, v době krize cca na jednu třetinu. Přesto v téže době, kdy výdělky domáckých dělníků nedosahují ani 20,- Kč týdně, existuje v Jablonci na 200 milionářů. Nezaměstaností byly postiženy průmyslové oblasti v pohraničí s většinou německého obyvatelstva více než převážně zemědělské české vnitrozemí. Německý činitel převládal pouze v Jablonci v oboru kovové bižuterie, zatímco výroba perliček a skleněné bižuterie zaměstnávala české obyvatelstvo.

VÝVOJ BIŽUTERNÍ VÝROBY PO II. SVĚTOVÉ VÁLCE

Vývoj po druhé světové válce byl ovlivněn především závěry Postupimské konference. Z Jablonecka bylo odsunuto bezmála 45.000 Němců. Třicetosm tisíc do západní zóny a necelých sedm tisíc do východní okupační zóny. Určitá část vysídlenců, jež odešla do pozdější Německé spolkové republiky, založila na předměstí Kaufbeurenu Nový Jablonec - Neugablonz. Zde se na sklonku čtyřicátých a v průběhu padesátých let snažili navázat na bižuterní tradici své dřívější domoviny.

V první fázi znárodnění v roce 1946 se dostalo do státních rukou či pod národní správu cca 65% sklářského průmyslu. Zahraniční obchod byl zatím držen v rukou původních majitelů (po roce 1945 velice rychle obnovilo činnost 141 exportních domů). Po odsunutí Němců z pohraničních oblastí byl počet obyvatel severočeské oblasti přibližně stejný jako na počátku průmyslové revoluce v 19. století. S odcházejícími Němci odcházeli i špičkoví sklářští odborníci, proto část jabloneckých Němců - sklářských odborníků - byla z odsunu vyňata. Mnozí z nich se dobrovolně odstěhovali do Německa až v šedesátých letech.

V roce 1946 vznikl národní podnik Sklárny a rafinerie se sídlem v Dolním Polubném (z bývalé Riedlovy sklárny) a dále Spojené sklárny jablonecké a krystalerie. Z těchto podniků se v roce 1951 stal národní podnik Jablonecké sklárny se sídlem v Desné. V Jablonci v roce 1958 vznikly nové národní podniky Skleněná bižuterie, Preciosa, Kovová bižuterie a v Železném Brodě národní podnik Železnobrodské sklo. Zahraniční obchod byl v roce 1947 sloučen do společné národní správy jabloneckých vývozních domů, ze které později vznikl SKLOEXPORT. V roce 1952 se z jablonecké pobočky Skloexportu vyčlenila Československá akciová společnost pro vývoz jabloneckého zboží JABLONEX. Z této společnosti se pak v roce 1953 stal podnik zahraničního obchodu.

Malé provozovny se rušily a vše bylo soustřeďováno do velkých celků - Bižuterie, Preciosa, Jablonecké sklárny, Železnobrodské sklo. Byly budovány nové závody těchto státních firem jako např. závod Bižuterie u Jablonecké přehrady, nová budova Jablonexu, závody ŽBS v Líšném a Zásadě atd.

Po změně společenského systému v roce 1989 dochází k privatizaci těchto celků a tím i k decentralizaci. Jako jediné se privatizace celé firmy i s jejími závody podařila Preciose. Ostatní firmy se nejdříve rozdrobily na jednotlivé samostatné závody a poté více či méně úspěšně odstátnily. Vedle těchto bývalých polostátních podniků začaly vyrůstat nové bižuterní firmy ryze soukromé a teprve po více než deseti letech se začínají narovnávat pokřivené výrobní a exportní vztahy, jež vznikly za posledních padesát let.